Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.
Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.
U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.
Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.
Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.
V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.
Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.
Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli?