Blog

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Jako děti začínáme u těch jednoduchých her. Strkáním kostiček a kuliček a měsíčků a já nevím jakých ještě tvarů do otvorů tak, aby těmi dírami skutečně prošly. Již zde se projeví hráčské geny a schopnosti. Ale také povaha, kterou je třeba již zde drobátko usměrnit. Pokud dítě ani po třetím pokusu nedá předmět správně nevadí. Učí se. Ale pokud začne tím předmětem třískat a kopat do všeho kolem, mělo by to rodiče znepokojit.  

Později přijdou hry složitější, ne tedy ještě úplně, ale rozhodně už nejde jen o to, strčit hvězdici do správné díry.  

U obyčejného „Člověče nezlob se!“ je třeba umět počítat, a také již trochu začít taktizovat, i když většina hry je o štěstí.  

Následují již jen hry pro dospělé, jako například šachy. Zde už se projeví člověk coby hráč naplno. A zde také může ukázat co umí.  

Nejsou samozřejmě jen hry stolní. I když se třeba v kopané točí obrovské peníze, stejně jako v tenise, pořád je to hra a hrou to zůstane. Spousta lidí se tomu věnuje, a to buďto jen jako amatéři, nebo postupně přecházejí k profesionalismu. A tak se může stát, že si budou hraním vydělávat na chléb svůj vezdejší.  

V dnešní době her počítačových asi jen těžko ještě najdeme někoho, kdo si zahraje stolní hry. Těchto lidí valem ubývá, jenže to je dáno dobou, a tak to asi zůstane. Za nějaký čas se na klasické stolní hry zapomene. Budou elektronické hrací stoly, elektronické hrací kostky, a i ty šachy budou jen počítačové.  

Mimochodem právě počítačové hry ukazují, jaký je v nich rychlý pokrok a kam to do budoucna směřuje. Kdysi honěných pár čtverečků na obrazovce je dávno pryč. Nyní je problém poznat, zda je postava tvořená počítačem, nebo zda je to opravdový, živý herec. A v budoucnu to bude takové, že už to nepůjde rozeznat vůbec.  

Nu, a co vy? Jak jste na tom s hraním? Hrajete, nebo jste na to už úplně zapomněli? 

Zítra se bude konat první kolo voleb na prezidenta České republiky. Poslední dobou jsem dost překvapena z Babišových oblíbenců a tím, jak se lidé nechají jednoduše oklamat. Žijeme ve svobodné zemi, ve svobodném státu, takže je to každého věc, ale já osobně chci žít ve státě, kde nebudou vládnout komunisté, proto jediní kandidáti, kteří u mě připadají v úvahu jsou – Hilšer, Nerudová, Pavel Fischer a Petr Pavel. Nechci tady nikoho, kdo se přiklání k levicové straně a ani nikoho jako je například Okamura, který chce vystupovat z EU a z NATA. Na Ukrajině je válka, je naprosto zrůdné a mně se vždycky obrací žaludek, když někde vidím, kolik lidí tomu nevěří a kolik lidí prosazuje proruské názory.

Na Ukrajině je skutečně válka, opravdová! A mít tu prezidenta jako je například pan Bašta, který by se na stranu SPD jistě přiklonil pro mě naprosto nepřichází v úvahu, protože je mi jasné, že jeho slova typu:,, Jediné co chci je aby se Ukrajina a Rusko společně domluvili na světovém míru“ jsou zcela zcestná a nikdy se nemůžou plně realizovat. Chci tu někoho, kdo bude Ukrajině pomáhat a nebude proti tomu skandovat a popírat to. A také nebude chtít vystupovat z NATA a EU, a tudíž nás vystavovat riziku, že by Rusko poté napadlo i nás.

Proto já budu volit sice kandidáta o kterém se říká, že nemá téměř šanci, ale protože se považuji za vlastence a velkého milovníka pana Havla, budu volit toho, který s ním úzce spolupracoval, a to pana Pavla Fischera. Má spoustu zkušeností v politice a věřím tomu, že by se snažil udělat všechno pro to, abychom nebyli náhodou zase okupování Ruskem. Já vím, že v Rusku nejsou jen komunisté, ale nechci žít ve státě, kde se bude kór ještě v dnešní době, kdy je na Ukrajině válka, s Ruskem jakkoli spolupracovat, nebo obchodovat, a to samé platí i ohledně komunistů, nechci tady komunismus už nikdy!