Blog

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.

Pokud bydlíte ve vlastním rodinném domku, v městském bytě nebo v podnájmu, nevíte nic o tom, co je to Společenství vlastníků bytových jednotek. To totiž musíte založit, pokud bydlíte v bytovém domě, kde je vícero vlastníků bytových jednotek. Pokud budete vlastnit všechny bytové jednotky, nemusíte Společenství vlastníků zakládat.

Založení Společenství vlastníků bytových jednotek vyplývá z Občanského zákoníku. Je zárukou, že všichni vlastníci bytových jednotek budou mít stejná práva, ale také povinnosti. To jim zaručují Stanovy Společenství, které si musí každé Společenství odhlasovat a které jsou uložené ve Veřejné sbírce listin, která je běžně dostupná na internetových stránkách.

Že vám to připadá všechno moc složité? Je to docela pravděpodobné, protože v domě jen těžko bude bydlet někdo, kdo zná Občanský zákoník a kdo zná všechny jeho paragrafy, takže co teď? Pokud nevíte, jak založit Společenství vlastníků bytových jednotek, nevíte, jak sepsat Stanovy Společenství, a navíc nikdo z vlastníků nechce být ve výboru nebo dokonce být předsedou Společenství, máte jedinečnou možnost najmout si profesionály. Občanský zákoník dovoluje, že výbor Společenství, včetně jeho předsedy, nemusí tvořit pouze vlastníci bytových jednotek, může to být kdokoliv, komu vlastníci důvěřují a koho si pronajmou.

Samozřejmě by profesionální předseda SVJ neměl být jen tak někdo, ale měl by to být profesionální pracovník například firmy Homepartner. Bude zárukou, že váš dům bude v dobrých rukou, ale hlavně že všechny dokumenty a všechny povinnosti, které Společenství vlastníků má, budou dodržené a splněné. A co teprve, když bude potřeba udělat na domě rekonstrukci? Víte jak se vypisuje výběrové řízení, jak se vyřizuje úvěr či stavení dozor? To vše vám profesionální předseda Společenství vyřídí k vaší spokojenosti a bez vaší zodpovědnosti.